„NÁS VYDRŽÍ TO“

Jdem po ledě, jenž tíhou naší

se může na ráz prolomit. –

Nás z dějin našich stíny straší,

leč nám se vesele chce žít.

Náš domek není pojištěný,

na střeše není hromosvod.

Jen když jsou sklepy opatřeny

a hrdlo má, co jemu vhod.

Náš obzor zatažen je mračny,

nám lhostejno, co vyjde z nich.

Náš každý den je všeho lačný,

nám jedno, kolik bude jich.

Když jedem, šofér balancuje

po úzké cestě nad strží –

bůh s námi – „štěstí“ los náš sluje

a všecko to nás vydrží.

Nás vydrží to! tak se smával

Louis Patnáctý zvedaje číš

a s Pompadourkou dodávával

to Après nous le déluge!