NÁŠ ŽIVOT.

Ach naše žití jak se v maličkostech třepí,

a přec je každý slavné, veliké chtěl míti,

v dóm gotický je toužil sklenout velkolepý,

to naše žití!

Do stavby dal se silný atlet, ale slepý,

teď sotva chyš má, jež se větrem k pádu řítí,

již z oken syčí Zášť, na prahu Nuda dřepí.

Z ladného, vysněného celku bídné střepy,

v nichž živoří jen upomínek bledé kvítí,

jímž cloumá vichr chladný – ne park, lány řepy

jest naše žití!