Naše chaloupky.

Chaloupky naše, buďte požehnány!

Po vlastech porozseté v sadův lůně

fialky skromné jarní, vzácné vůně,

z vás první květy na věnce nám dány.

Vy chudé, nuzné, betlemské salaše,

nad vámi plála hvězda mesiáše,

budoucích chrámů prvotinské stany –

chaloupky naše, buďte požehnány!

Chaloupky tiché, buďte požehnány!

Po vískách v utajeném skryty klidu

jste zřely nejkrutější naši bídu,

když na chlévy nám chrámy rozmetány;

vy prvé jste zas pláče konejšily,

ve vás se slzy v skvostné perly slily,

jež dvoustaletím byly prolevány,

chaloupky naše, buďte požehnány!

Chaloupky tiché, buďte požehnány!

Nad hrobem starým kolébky vy nové,

z vás první vyletěli skřivánkové,

nesouce jarní písně v nebes stany;

vy poušti šírošíré zřídla čistá,

vy rajským květem posvěcená místa,

vy skvosty z rumu slávy vykopány –

chaloupky naše, buďte požehnány!

Chaloupky tiché, buďte požehnány!

Vy hrady krásnějšího zasvěcení,

rytíři vaši duchem obrněni

nebili žádné, hojili však rány;

by skromné jen a malé vaše cely,

však ve vás poukryl se národ celý,

když paláce mu v mrzkost rozprodány –

chaloupky naše, buďte požehnány!

Chaloupky tiché, buďte požehnány!

Vy musy naše jste nám dochovaly,

pod vaší střechou ony klidně spaly,

když na žebrotu byly vymrskány;

vy národa poslední asylové,

vy kněží našich skrytí oltářové,

vy perel, drahokamů chudé schrány –

chaloupky naše, buďte požehnány!

Chaloupky tiché, buďte požehnány!

Hle národ poutník k vám svůj krok obrací,

žehnejte těžkou jeho, svatou práci,

by síly jeho v zmar nebyly dány.

Nad vámi lidstva duch se rozepěje,

když národ skonejšiv své pranaděje,

nad střechou vaší vzklene slávy stany –

chaloupky naše, buďte požehnány!