Naše chrámy.

Dnes slyšíme-li, co vše hlásá

nám zjev té zdobné svatyně:

tu srdce pláče nám i jásá

v té slavnostní dnes hodině;

a slza, jež z oka nám kane,

a žár, co tam v duši nám plane:

to vše jest dík, to vše jest dík,

jak dobrý, jak věrný Jsi, Pane!

Kdo sionských těch chrámů dávných

by rozlítostněn nevzpomněl,

z nichž ku národu za dob slavných

hlas pravdy boží lkal i hřměl;

těch bývalých kalicha hradů,

z nichž přes světa šalby a zradu

ten z Judy rek, ten z Judy rek

tak potíral satana vládu.

V těch stárnoucímu vůkol světu

žár nový, Boží plamenil;

v těch k nejkrasšímu ducha vzletu

se národ Husův posvětil;

v těch ve svatém pro pravdu boji

zněl slib mezi Siona voji:

My trpět chcem, my zemřít chcem;

však Kristus nám za škody stojí.

A jak jsme zchudli, jak jsme klesli;

ó Bože, jak jsi snížil nás,

když bělohorské hrůzy nesly

po vlasti nám jen smrt a žas;

když po zemích širého světa

rozptýlená vyhnanců četa

už lkala jen, už lkala jen:

Snad na vždy po Sionu veta! –

Ty sbory, jenž zde kdysi kvetly,

ty děje víry nadšené,

to vše nám hněvy věků smetly

a vyvrátily z kořene.

A síňce Beránkovy svatby,

ty chrámové kalicha hradby,

ty zloupily, ty zbořily

nám nepřátel vzteky a klatby.

A dnes, když zříme, co vše hlásá

nám zjev té zdobné svatyně,

tu srdce pláče nám i jásá

v té slavnostní dnes hodině.

A slza, jež z oka nám kane,

a žár, co tam v duši nám plane:

to vše jest dík, to vše jest dík,

jak dobrý, jak věrný Jsi, Pane!

Ten lid, jenž snášel osud psance,

zas k arše smlouvy pospíchá;

zas vstaly za dob tolerance

ze ssutin hrady kalicha.

A v zemské ty strasti a klamy

nám druhého století chrámy

tu mluví zvěst, tu mluví zvěst:

Kdo proti vám, Bůh když je s vámi!

Zas vstali Boží bojovníci,

jenž, byť je národ nechtěl znát,

přec našli otců palcát tlící,

ten: Kristus musí kralovat!

Zas po církvi, druhdy tak štvané,

slib mužný, slib posvátný plane:

My chceme být, my budeme

jen Tvým lidem, Bože a Pane!

A tak i ty mluv v svatém plesu,

ó církvi Páně Kloboucká,

jíž jménem Božím pozdrav nesu

a blahopřání sionská.

I tvé otce poroba hnětla,

i tys jako ze ssutin zkvetla!

Nuž buď i ty, ó buď i ty

lid Písma, lid Kristův, lid světla.

Zde skládej jen na srdce Páně

svou všecku strast a tíž a hřích;

zde posvěcuj své víry zbraně

i ty, i dítky dítek tvých!

A léta nechť plynou a minou,

kéž touhy zde v jednu vždy splynou:

V ten věčný chrám, v ten věčný chrám,

tam triumf a koruny kynou!