NAŠE CHVÍLE

Jak dlouhá je již řada našich chvil!

Co prožili jsme radostí i bolu

vždy vedle sebe, u jednoho stolu,

až život sám nám kytici z nich svil!

A snad v nás také tajemství své skryl...

Zda nejsme souhrou též dvou lidských stvolů

již od kořene provždy spjatých spolu,

jimž sudbou společný byl vytčen cíl?

Jsou chvíle naše šedivé i jasné,

však z každé vane radost, posila,

a hořkou ani jedna nebyla...

Když jdu zas po letech tím sadem svým,

tak líbezným a věčně kvetoucím,

musím si říci: Vše tu bylo krásné.