NAŠE DĚJINY.

Jak to svírá a zas hřeje,

pročítám-li naše děje!

Od Cyrila, Metoděje

bez krve a mučení

jde to sladké učení,

jde ta vůně lip

přes bouře a vzteky chyb,

přes chytrácký vtip;

jde to vyšší snažení,

by ten květ všech učení

nejčistším vždy zůstával,

med léčivý vydával.

Z lip těch drobné zlaté včely

ssály, ssály, roznášely

po sta dlouhých let

až do samot med,

a když slepá lidská zloba

kácí lípy ze surova,

chtěla všechny vykácet,

nedaly se, rostly znova,

rostly, kvetly na med znova,

rostou, kvetou teď,

nikdy naposled –

požehnaný svět.