Naše hory.

Modrají se hory v dáli

jako věnec obrovitý,

z bájných kras a kouzel svitý

věky věků již jej znaly.

Modrají se hory v dáli.

Temena jich nebetyčná

koruna jak čarná, sličná,

bohové ji zemi dali.

Modrají se hory v dáli

jako vlny zkamenělé,

jako duchů řady stmělé,

již svou zemi chránit vstali. –

Jak ty hory zemi svoji

objímejme láskou vřelou,

buďme všichni stráží bdělou

jíž nic v světě neodzbrojí.

Mocné hory, silné paže –

z náruče té drahou zemi

vyrvat, aj, to mezi všemi

nikdo v světě nedokáže.