NAŠE HVĚZDA.

Každý večer o deváté

na oblohu zřím,

až tam hvězdu, naši hvězdu

zářit uvidím.

Vím, že v dálce moje milá,

než jde večer spát,

na tu hvězdu roztoužena

jde se podívat.

Plamen očí, oheň srdcí,

krve žhoucí květ

letí vzhůru na ten hvězdný

společný náš svět.

Píseň touhy, lásky, vášně

dálkou smí pak znít,

abychom ji mohli posléz

v duše zachytit.

Každý večer o deváté

spíjíme se snem,

na té hvězdě že se sejdem,

splynem, zahynem.