NAŠE JARO.

Pohnulo se křoví listů prosté,

zadul větřík ještě zimavý,

křoví – na pobřeží rudém ještě,

větřík – nad hladinou Vltavy.

Prázdno v koruně té lípy naší,

zrak k ní poutník zvedá skoumavý,

čápi v sever letí – čas je tady –

kdy se české jaro dostaví?!