Naše menšiny.

Na jazyku dnes má je skorem každý,

však v srdci o nich pranic neví snad –

o hrůzách národní hřmí sebevraždy

už poslanectví každý kandidát.

A doma třeba rozum z Gartenlaube

jen tahá jeho milá ženuška –

kdo toho vzpomněl, do intimit dloube

a v divousa se mění beruška.

Co? Vlastencem že nejsem? Hrom a peklo!

na Matici přec ročně pětku dám

i na slavnosti byl jsem, pivo teklo

a desítku jsem tehda probil tam!

To nestačí, když bouře letí hrozná –

my nechcem vlastenčení opilé.

Žij česky však. Po zpěvu pták se pozná

a Čech ať poznán dobrém po díle!