NAŠE NOC

Mráčky se stále přeměňují,

jak dlouho hledaly by sebe.

Z nich černí ptáci vystřelují

na tratícím se zlatu nebe.

V tom osvětlení sosen tmavých

kraj zamyšlených Seveřanů

několik vrhnul barev žhavých

na žebráckých skal uschlou ránu.

Noc blízka je... A vody kvílí,

a ztraceny jsou ve tmě lesy.

Jen v louku, do křů, dům kdes bílý

v údolí žlutá světla věsí.

Pod stromy v lukách k zadušení

vzduch vonný. Stezka do tmy splývá.

To zázračné. To k závidění:

V tmu alej zkvetlých třesní zpívá.

Ty se mnou, měsíc, chřástalové,

shon můr, my divů chtivé hlavy,

v to zázračné, v to hrozně nové

chcem dívati se do únavy.