Naše palladium.

Obraze vlasti, jejž my v nitru kryjem’,

a jehož chrání srdce, věčně živé,

tys naším štítem, naším palladiem,

když v útok na nás dáno heslo divé.

Tě vyrvat nám se nikdo neodváží,

byť celý vesmír zbořil svojí dlaní,

sám každý dokud v prsou svých jej chrání,

a dokud česť mu nezdolnou je stráží.

Zdroj lásky věčné s tebe nám se prýští,

jenž na svých vlnách nese slávu příští,

té lásky činné, která v poutech zmírá,

a přes jich trosky novou dobu zírá.