NAŠE POESIE.

Dnes, zdá se, stůně trochu povážlivě,

a blátem její zlatá říza tmí se,

jí všední, co se míhá v žití nivě,

chce duchů krmi na mystické míse,

ten loká předrážděná chtivě, divě,

v sled stačí jí – co psáno v časopise!

A schoulená se chvěje zimomřivě,

řve banalně – a při tom nezardí se.