NAŠE POHOSTINSTVÍ (2)

Cizinec přišel. Honem sem židli!

„Abyste spaní nám nevynes!“ díme.

Sedí. My usneme. Do běla spíme,

a když se konečně přec probudíme,

ejhle – pan cizinec jak když tu bydlí!

Všechno se hodí mu, všechno mu sluší,

všechno nám vyjedl z komory, sklípku,

uzené z komínu, z kurníku slípku,

leží nám v peřinách, z dýmky nám kouří,

po nás jen panácky očima mhouří.

A my tu stojíme, drbem si uši.