Naše staré písně

Otevřely stavěké se hroby,

a z nich místo starobylé plísně

vyřinou se mocně dávné písně, –

zpěvní svědkové to zašlé doby.

Zpíval národ! – Jeho jaré zpěvy

zachovaly obraz dávné síly,

mužův ráznost, bolnou něhu děvy, –

jsou jak otcové a matky byli.

A teď lid náš v zpěvu dostonává;

jeho píseň bolův svět je celý,

jeho píseň však též rozveselí

toho, jehož pláč už dokonává.

Doplakali jsme a doželeli,

odvrhli jsme stavěké své tísně,

mocně, jaře, otcové jak pěli,

nové zaznějí zas lidem písně.