NAŠE VLAST.

Na stráži stále jak vojín na vedetě –

má drahá vlasti – chránit budeme tě,

ať vrazi brojí, ať si hučí hrom,

my neustanem v svatém díle tom.

Proud nadšení nám nikdy vyschnout nesmí v nitru;

nám k šťastnějšímu hvězda svítí jitru

a národ, který Žižka k slávě ved –

ten nepokoří ni za celý svět.

Než jedno na paměti mějme přece: zradu –

tou pouze kles' by národ Husů – Poděbradů,

když opustí nás bratří svorný duch –

jinak nemuž' ni sám velký bůh.

Vlast naše velká mohyla,

kde čackých dědů popel skryt;

po celá děsná století

ji osud nemuž naplnit.

Ó nevzbuďte hrdinů těch,

jež ruka vrahů ubila.

Jim povždy baštou byla vlast

a vlast též jejich mohyla.

A kdyby osud kázal dnes

hrob znovu pro nás otvírat,

my přísahejme pospolu

jak oni slavně umírat.