Naše zbraň.

K boji vzhůru, kdo jste Kristu věrní,

vždyť nás mocný Páně volá hlas;

v boji oddělí se lícoměrní,

od koukolu odloučí se klas.

A my klasem chceme býti rodným,

vůli pevnou naše kryje hruď,

a ta vůle činům blahoplodným,

slávě církve věnována buď!

Dvojí zřím tu tábor proti sobě:

ďábel zde, tam Kristus vévodí;

onen zhoubu metá v kruté zlobě,

Kristem k životu se lidstvo obrodí.

Naším mečem víra jesti spasná,

soka zbraní – lesť a podlý klam;

Kristus naděje jest hvězda jasná,

jež nás vede slávy k výšinám.

Věda naším štítem budiž pevným,

v ctnotě naše budiž oruží,

proti tajným útokům a zjevným

svornosť nás i láska otuží!

Byť i krušní svíraly nás dnové,

nechať krev se z mnohých řine ran,

aj! vždyť z rány símě vzroste nové,

naše stesky zhojí nebes Pán!

Nechať mní, že rány máme smrtné,

nechať slabou Krista církev zvou:

říši bludu krátká doba zvrtne,

církev pekel brány nezmohou!