Našemu nejmladšímu.

Je malý ještě chlapeček,

sny děcké dosud splítá,

však v sedlo když si usedne,

tož mezi nás se čítá.

A očko jeho jarý blesk

a nožky jen mu hrají,

když na svém strojku titěrném

s bratříčkem jezdí v kraji.

A každý, kdož jen zhlédne jej,

hned, v mžiku rád mít musí,

a dámy v něžném objetí

mu rády štědří pusy.

Nuž zdráv buď! naše děťátko,

má píseň k Tobě letí, –

až mistrem budeš, pak si též

já přijdu pro objetí. – –