Našemu studentstvu.

Studentstvo naše, ratolesti mladá,

ty naše víro, naše naděje,

hle na prsa nám těžká bouře padá,

a všude kanou zloby krůpěje,

i láska k vlasti, žár nadšení zmírá,

a lhostejnosť se v srdce naše vtírá:

ty napraviž to, naše sílo mladá!

Ty naprav to, co doba zavinila,

a pokrop vlažný národ novým křtem,

křtem nadšení, by vlasť se posilnila

a celý národ jarým životem

zas činně jevil ducha svého sílu,

by hotovil se k vlastenskému dílu

a napravil, co hádka zavinila.

Tak učiň –; vždyť jsi hojně dokázalo,

co může pro vlasť svaté nadšení:

kdykoli mračno nepřátel se hnalo

k nám v otčinu, tys v blahém zachvění

svůj mladý život pro ni nasadilo,

a za ni moře krve tvé se lilo – – –

tak nadšení jsi vždycky dokázalo.

To nadšení tě vedlo k světla zdroji,

když mistr Jan ti stavěl pravdy chrám,

to nadšení tě roznítilo k boji,

když lítý Švéda sevřel Prahu nám,

to nadšení tě vedlo do žaláře,

když vlasti zbledla vykoupení záře

v dnech Svatodušních, nových útrap zdroji – –

Jen jednou kvete krásné jaro žití,

jen jedna doba mladým nadějím,

v ní ducha šlechti v plném žilobití

a mysl posvěť velkým ideím,

v svém srdci pěstuj lásku k vlasti činnou,

měj této lásce duši pohostinnou –

tak vzdělávej se – prcháť jaro žití!

Od tebe národ mnoho očekává:

své osvěžení, svoji obranu,

svou dávnou slávu, stará svoje práva,

svůj život nový, uměn ochranu,

své muže nové, novou svoji dobu –

ó neživ tedy lhostejnosti mdlobu,

když od tebe vlasť všecko očekává!

Ó připravuj se nadšeně a stále

k budoucí práci v službě národa,

vždy k světlu výš a k vědě směřuj dále,

by hojná byla tvoje úroda:

jen připrav se, ať tvoji snové smělí

se z ideálů v rázné činy vtělí;

neb tvá je budoucnosť a bude stále!

Studentstvo naše, národ patří na tě,

vlasť v tebe doufá, posilu jí dej

a dostůj úloze své vrchovatě,

vždy dobro vlasti na pozoru měj – –

Naděje vlasti, srdce tvá ať spějí

v nadšení svatém pro svobodu její –

pak celý národ bude hrdým na tě! –