Naší mládeži.

Ty hudbo jarní v pojezerním háji

a přelíbezná zvukův směsice,

ty bujné mlází lesa na pokraji

a z čerstvých lučin pestrá kytice,

ty naděj’ silná, neomylná,

viz, naše srdce tobě náleží –

ty naše mládeži!

Když mlknou zpěvy starodávných hvozdů

a časův kyjem řidne všecek les,

tvá zazní píseň jako pění drozdů

a podrost lesa jeden zpěv a ples;

ve mdlobách noci ku pomoci

tvůj dech ovane, blaze osvěží –

ty naše mládeži!

A po vlasti když mhla se klade smutku

a staré slávy dozvuk zaniká,

když klesá národ žalném ve zármutku

a lopata naň čeká hrobníka:

tu tvoje síla, druži milá,

vlasť z osudných rve mocně otěží –

ty naše mládeži!

O zůstaň nám, čím povždy bývala jsi,

tou sladkou, pyšnou vlasti nadějí,

s níž navrátí se všecky štěstí krásy

a jimiž luhy Čech se odějí:

ty naděj’ silná, neomylná,

viz, vlasti srdce tobě náleží –

ty naše mládeži!