NAŠI MRTVÍ.

Spokojeni se tmou svojí zimnou,

uzamčeny pevně oči obě,

naši mrtví ve svém tichém hrobě

nechť si zdřímnou!

Ani v štěstí, ani v smutku době,

ani vzdechem, ani plesu hymnou

nevolej je, sen ať z očí vymnou,

zpátky k sobě!

Tvoje štěstí, sladké jeho písně?

Kdyby vstali, skřiví rty jen přísně,

skloní líce.

Tvoje stesky, bol, jenž tebe pálí?

Útrpně by jen se pousmáli,

a nic více.