NAŠIM DĚTEM.

Vy děti věčně špinavé a věčně roztrhané,

vy děti v našich smetištích se stále popelící,

vy že jste chloubou národa a jeho budoucností?

Snad jeho štěstí září vám z těch bledých vašich lící?

To jeho štěstí vylhané, jež kryje spodní špínu,

to štěstí veskrz' prohnilé a stokrát proklínané

vašimi otci v halenách, když z továren jdou domů –

to značí bankrot! Slyšte přec: brat bratru říká „Pane!“

A toho štěstí obrazem jste, děti zubožené?

Ne! V cárech stále děravých, vy umazaní kluci,

v tvář štěstí lhané bijete a trháte mu masku

a krokem sedmimílovým kráčíte k Revoluci!