Našim kněžím.

Vy při oltářích posvěcení k dílu,

by pravá láska požehnala nám,

jen posilňujte mravní naši sílu

a stavte s námi činné lásky chrám,

ó buďte u nás míru blahověsty

a připravujte jemu přímé cesty;

vždyť posláni jste k velikému dílu!

Vy posláni jste ku pomoci lidu,

být jemu rádcem, světlem, záštitou,

jej učit, těšit, mírnit jeho bídu

a zjevovat mu pravdu neskrytou:

vy máte vzorem lidu svému býti,

jej milovati, jeho spáse žíti;

vždyť posláni jste ku pomoci lidu!

Vždyť z lidu jste, v něm kolébky své máte,

jste jeho krev a pýcha jediná,

v něm duše drahé láskou objímáte,

v něm otec, matka, chata rodinná:

ó z lidu jsouce, žijte lidu svému

a lásku hlaste, blaho dejte jemu;

vždyť z něho jste a jemu žíti máte!

Zde vaše vlasť a ne tam za Alpami,

zde bratři vaši – velká rodina,

zde doma jste a ne tam za horami,

zde vaší práci bije hodina,

ba těžké práci, pomáhejte při ní,

mír sejte v lidu, konec sváru nyní:

vždyť zde jste doma, ne tam za Alpami!

Vy naši jste! – Z vás Kosmové jen byli,

z vás Arnoštové, velký mistr Jan,

z vás učencové národ oslavili

a postavili vědě pevný stan:

Vy nad to nám jste Komenského dali

a celý národ znovu vychovali;

vždyť naši jste a našimi jste byli!

Vy naši jste; vždyť dílo probuzení

je vaše, jako víry andělé

vy hlásali jste víru ve vzkříšení

a kalich síly vlasti zemdlelé

jste podávali, by se zotavila,

Bůh požehnal vám, vlasť se posilnila,

a národ slavil svoje probuzení!

Vy naši jste – a pohanou je pouhou,

že k Římu, k Římu pnete zraky jen,

že Vatikán je pravou vaší touhou,

že ku Tibeře zalétá váš sen,

že vlasť vám ničím, Řím jen zemí svatou

a zvláštní účel snahou vrchovatou – –

Tak není tomu, křivdou je to pouhou!

Vy naši jste! – Ó svorně s námi pojďte,

nám rádci buďte – dobře raďte nám,

nás ku světlu a k pravdy stánkům voďte

a jako svátosť hajte lásky chrám:

ó buďte nyní v zemi zchuravělé

svornosti, míru, lásky hlasatelé!

S modlitbou za vlasť svorně s námi pojďte!!