Našim mrtvým.

Spěte tiše, drahé hlavy!

Spěte tiše, vzácné květy,

uvadlé na poli „slávy“...

Líbám vaše mrtvé rety.

Vím to dobře, jak to bolí,

vím, co v myšlenkách se budí,

když se musí státi v poli

s puškou proti vlastní hrudi.

Vím to dobře, co to bylo,

co vám mozek, srdce rvalo,

co v těch drahých hlavách žilo,

co vám hrdla stahovalo.

Také vy to dobře znáte,

co v nás živých stále dýše,

co nás sráží, zvedá, mate.

Drahé hlavy, spěte tiše.