NAŠIM ORÁČŮM

Oráte, oráte Českou zem

nepěkně, klikatě;

komu to osení červencem

vyzraje bohatě?

Bude to drahému národu

na čest a slávu-li?

odveze celou tu úrodu

do vlastní stodoly?

Sotva jen vylézá na poli,

už jsou tu kramáři;

lichotí, lahodí, šveholí,

snad se jim podaří.

Však se mi nelíbí, chrpa zlá

polem že prokvétá;

aby tak na národ nezbyla

strniska požetá.

Cizák by sebral snop s plesáním,

paběrky my tak než;

což bude Český lid na vlastním

pořád jen chudá spřež?!

Co bylo, nebude vůlí zlou,

Bůh to dát neráči;

kdyby přec, uši vám zalehnou:

Hrom do vás, Oráči!