NAŠIM SOKOLŮM!

Sokolové, sokolíci,

ještě že vás máme;

však stíráme slzy s lící,

aniž zčervenáme.

Ve vlastním nás poličkují

a my nastavíme;

českými psy pojmenují,

my se pochlubíme.

Už i na vás dorážejí:

radost, jak jste vzlétli,

zakroužili vzteklém reji;

však se ve vás spletli.

Naše vojsko, hradba země,

milice jste pravá;

jak to zahořelo ve mně:

no, už národ vstává!

Rád já slyším vaše skřeky,

to jde srdce ze dna;

do vás lijem svoje vzteky,

s vámi falanx jedna!

„Nepozvolte“! v Bazovici

krev ta ještě svěží;

do nebe ta volající,

smiřitelna stěží!

Do pařátů bídnou zmiji

sevřete ji lítě;

rozklovněte hlavici jí

na ráz, na ráz hbitě!

„Zadost“! vynuťte si smělí,

netlumte své hněvy;

Sokol duch je, národ celý,

běda, jestli sleví!