Našim

Přesně dojel rychlík do stanice.

Vystoupil jsem – ano, Vojkovice –

hodinu jsem čekal – pozoroval,

jak se život idylou tam snoval –

babka s nůší – dítě – chvilkou řvalo

zřízenců pár cos si vykládalo –

s datlí čepičkou pán důležitě

chodil, jak se sluší autoritě –

přijel vláček – stroj jak mlýnek zcela,

v němž má bába kdysi kávu mlela –

s jedním vagonkem jen – a my jeli –

řeka dole – vpravo skály čněly –

rozšafně jsme jeli – snad nám přáli,

bychom důkladně se podívali

na ty krásy. – Dojeli jsme sem.

První dojem dobrý. Pozdrav všem.