Nastala doba...

Nastala doba vzkříšení,

a vlastí čilý vane ruch,

a jeden žije v srdcích všech

volnosti, světla velký duch.

Ta naše mláď, bujarý kmen

nadějných květů, zdar tu jist,

s hrdostí národ patří naň –

já opadávám – svadlý list.

Tam bojovníci svobody

krvácí z sterých, tajných ran –

já pěji písně milosti,

a uchýlím se v lásky stan.

Tam zápasníci osvěty

pnou k výši v závod orlí let –

já hejčkám svoji dcerušku,

kolébka její můj je svět.

Kolébka její svět je můj,

úsměv její má odměna,

a vše kol sebe zabudu

ve bytosť její vhroužena.

Jen když nám padlým nad rekem

nová se zklene mohyla,

dím jí, až v matku dospěje,

by nové reky rodila.