Nastali jsou blouzniví teď snáři,

By František Sušil

Nastali jsou blouzniví teď snáři,

Od chorých jim duší pramení

Přepodivná pořád vidění,

Ježto divou prošklebují tváří.

Osvěty se obdávají září,

Ctností svatých nesou znamení,

Zloba však v nich pořád plemení,

A tma vládne v nich jak u žaláři.

Zapeklitý duch ten jejich stále

Zalibuje sobě ve bludu,

Jako lastury vždy lípnou k skále.

Ve svém přenešťastném osudu

Vyhlídají posaváde zoři,

An již slunce o polednách hoří.