NÁSTRAHA.

Věčně nám chce, poslyš Milku,

hrdá Lenka vzdorovat,

prv že všecky zlámeš střely,

než prý bude milovat.

Nic mé slzy, nic tvá mocnost

u ní není k platnosti,

darmo krásný věk jí kyne

užit lásky sladkosti.

Nějakou si chytrý Milku

musíš na ni smyslit lest;

věčnou musíme sic hanbu

skrz to hrdé děvče nést.

Víšli co? já tento kvítek

dnes jí dám; ty v něm se skrej,

až jej za své ňadra vsadí,

z ticha šíp jí v srdce vrej.