Naučení.

Když jsem já byl ve tvých letech,

Mamon zlý mi pokoj nedal;

A já ve dalekých světech

Blaženosti ráje hledal.

Ty však, synu, drž se navždy

Nešalebné, jisté pravdy:

Blah že ten, kdo v tichu pěstí

Své domácí, skromné štěstí.

Ach co já se, licho mámen,

V světě šírém naplahočil!

Věru, kdybych slzí pramen,

Co mé spráhlé líce močil,

S prachem smíchal, jejž mi svály

Větru dechy na sandály,

Dalo-by to hlíny dosti

K zahrabání vlastních kostí!