NÁVES

Na tmavém pozadí borových lesů

se bílé chaty rýsují. A břízy

nad střechami jejich kývají korunami krajkovými.

V zrcadle tichých vod

se bílé chaty shlížejí a travnaté zelené svahy

se pyšní líbeznou nádherou lesních květin.

Na břehu vod jak bělostné jemné chmýří

květiny vodní kvetou. Zvonice kývá stará

z útulku kvetoucích lip. Do polí odešli lidé.

Zůstalo tu

jen velké slavnostní ticho. Bůh dobrých a prostých lidí

sem vešel v úsměvu chránit ves opuštěnou,

kol rozsel měsíčky, růže, na lípě nesčíslně rozsvítil vonných kvítků,

i jablka zrají

ve vlídném, teplém úsměvu jeho.