Návrat do vlasti.

„Zas vás uzřím, ó vy chlumy slavné,

Okraso kolébky reků mohutných!

Opět vkročím v zemi moci dávné,

V lůno předkův, duchem, mečem slovutných!“

Tak zplesalo srdce mé v blaženém rozechvění,

Když duch času národům vdech’ jaré oživení,

A když na hlas vladařova výroku

Klesly pouta s mysli, s těla otroků.

Pozdraven buď, milý rodný kraji,

V němžto květly růže mojí mladosti,

Kdež varyta struny v žití máji

Z hlouby citů rokotaly k výsosti.

Pozdrav vám, rodáci, věrné, drahé duše české,

Jenž jste v bolech víceletých ku vlasti nebeské

Za svobodu vřelé prosby vznášeli

A vlastenské lásce žertvy snášeli.

Hrdě matka Praha vznáší týmě

V věčně volné nadhrudové prostoře,

V stínu jejím zdárné vzchází símě

K chloubě věrným a zlosynům k pokoře.

Stojí Praha královská, a s Prahou pevně stojí

Synové slovanští – včely v míru, lvové v boji:

Od Labe i od Moravy k Praze lnou,

Sáva, Visla, Tatry ctí ji – velebnou.

Tak mé oko v návratu svém plesá,

Že zas vidí květné luhy otčiny;

Než i žalem slzí, že nebesa

Odňala nám mnohé hlavy rodiny.

Mohyly zřím četných pravdy, dobra hajitelů,

Proslavených národu Českého světitelů;

Těla zmřela – než duch věčný! v dílech žijeť on,

A povděčný národ zdí jim slávy pantheon!

Hlíněné se nohy ztroskotaly

Kleté, bezkořené vládní soustavy,

Naše volné hlasy z hrobu vstaly,

„Pokrok!“ vryl zas čas na svoje zástavy.

Všude mravenčí zřím činnost v novém budování,

Zápal vidím šlechetný v šlechetném spravování;

Hospodin přej zdaru našim podnikům,

Uděl svornost věrných vlasti dělníkům!

Volnost obcí, moudrá samospráva

Na nejširším, neodvislém základu,

Svatá vlasti, národnosti práva –

Toť klíč k naší blaženosti pokladu.

Dobré školy, jež naději naší budoucnosti,

Nemořené cizotou, jsou zřídlem pravdy, cnosti,

Umek a věd stany národní, střed různých sil,

Vlasti zdar a lidu blaho – toť nás všechněch cíl!

K tomu cíli každý pracuj stále,

Neodvratně hlavou, rukou ku předu,

Svůj vždy k svému na svých zásad skále,

Práva, svobody zbudujme ohradu!

Slovy zdatnými se vzájem k dobru povzbuzujme

A hned činy vtělení těch slov vždy osvědčujme;

S pilností když spojen bude vzorný důmysl,

Pak nám obchod zkvěte, rolnictví a průmysl.

V činu jen spočívá naše spása,

V činech slavných slavná naše minulost,

Proto činy nech i věk náš hlásá,

Jimiž k budoucnosti postavíme most,

Po němž jak po mostě Karlově na dlouhé věky

Dobře budem kráčeti – byť zuřily i vzteky.

K činu šlechto, občané, bohatství, umění,

Jako řetěz k sobě stůjme v pevném spojení!

Za národ a za trůn šli jsem v boje,

Jim jsme posvětili všecku bytost svou;

Jim i dál věnujme vlohy svoje,

Jim vše v oběť – ducha, jmění i krev svou!

Dřív se nám co dětem, bláznům posmíváno,

Věrných pravdě co vinníků pronásledováno;

Teď, když padl zdurných posmívačů blud a klam,

Otvírá se znovu blaženosti naší chrám.

Za národ a za trůn chceme státi

Jak žulové nerozbitné pohoří,

Cizí modly chceme troskotati,

Dokud žití plamen v těle neshoří.

Co u jiných dobré, krásné, to si osvojíme,

Svého se však nikdy – bohdá nikdy nespustíme.

Bůh nám žehnej v našem pevném úmyslu,

Pozdrav bratří! zdar českému důmyslu!