NÁVRAT DOMŮ. (I.)

Ó, šeré dumy dnů teď v listopadu!

Po práci úřední, tak v duši mdlý,

jdu v teskném zladění vždy kolem sadu,

jenž rosou podzimu je provlhlý.

Mlh divný oddech sychravě tak věje!

Rtem chladným vítr líbá do líce

a šedě kalný nádech beznaděje

je prostřen nad ponuré ulice.

Kol chrámu jdu... Žal smutku zevnitř vane!

A denně requiem tam v pláči zní

a denně tváře vídám zadumané

a denně průvody zřím pohřební.

O štěstí své mám strach a rychlím kroky...

Na krb svůj těším se, na ženy hlas,

na veršův oblíbených jarní sloky,

na ruky teplý stisk a v očích jas.