Návrat (IV)

Div jsem si za klobouk nedal

péro jak švarný myslivec.

Nebezpečí a lásku!

tak dělo dvacet pět let.

Jak marnotratný synek

toužil jsem raději žít

s lecjakou havětí v dálce,

než spadnout v domácí louž.

Co může býti výše

nad tento veselý svět?

Kde jinde mohou kvést růže

než v sadě a na ženských rtech?

Osude, chytnem se v křížku!

V střehu teď čekám tvůj skok!

Ať žije život a země,

láska a nebezpečí!