NÁVRAT JARA

Mně slunečný nápěv myslí spěl

o světě, kde vše přebolí,

když bludištěm ulic sám jsem šel

za přízrak města do polí,

kde příroda zmládlá v úsměvech

a v jarním šatě jásala

a plaménky květů, v písní snech

svou radost nebi hlásala.

Žal divný mne objal chvíle té

ve květném moři zářivém:

proč člověk jen jednou rozkvete

a pak již nikdy v žití svém?