NÁVRAT K LÁSCE.

Vzpomínka se někdy rozednívá

jako v žitém, ztělesněném snu.

Noc je temná, vůní lučin zmdlívá,

lísky voní, jak jich listy mnu.

Měsíc mlhou sotva narýsován.

Spadla noc jak černá opona.

A v té tmě snad hřbitov mlčí, schován?

Ticho, tma, jak vše když dokoná?

Všecko mlčí. Jenom javor v pláni

na tušené cestě šumí tmou.

Ze samoty jako usmívání

drobné světlo hledá duši mou.

A teď jak by po planině k zemi

světlo krčilo se za světlem.

Chatrč za chatrčí blíží se mi.

Cos v mém srdci zpívá rozkvetlém.

A hned chlévy teplem dýchat cítím,

mléko crčí horké do nádob.

Jizba čeká ozdobena kvítím,

i ty čekáš, život můj i hrob.

A hned cítím, jako dravec schvátí

láska mne, rty moje zkrvaví.

Cítím ruce bouřně objímati.

Pocelů hvězd pršku na hlavy.