Návrat milého.

Letí, letí slavíček

Přes dolanský trávníček,

Za trávníčkem sedne,

Krásnou pannu zhlédne;

Sedí Hana pod jabloní

A žalostí bledne.

„Proč pak oči sklopuješ

A své srdce sužuješ?

Vzdej se, děvče, plesu!

Jsemť já posel z lesů,

A mladému srdci tvému

Potěšení nesu.“

„„Ach, jak se mám radovat?

Jak se nemám sužovat?

Povadlo mé kvítí,

Slunce mé nesvítí,

Milého na vojnu vzali –

S kým se potěšiti?““

„Neplač dívko zpannilá!

Tvůj milý mě posílá,

Zdráv že z vojny jede,

Vraníka ti vede,

Aby ti svou veselostí

Zjasnil tváře bledé.“

Odletuje slavíček,

Řehce, řehce vraníček;

V líbém usmívání

Hoch se k dívce sklání;

Bledé tvářičky se rdějí

V horkém celování.