Návrat od moře.

Na vlnách duše má zůstala,

vítá ji, vábí cos’ k České zemi?

Moc, která v její kdy v tiché lemy

Oceán pyšný by vtěsnala?

Duše má na moři zůstala.

Čím mezím blíž, tu slyším víc, jak plakala

v dáli kdes matka má za chladnými zděmi.

Vidím, jak sirá a ve siré zemi

ruce své za mnou ach vzpínala!

Siro je, siro je v české zemi.

A vlny ne šumění, šelest jen líp

do hrobu zpívá tam tatíčku mému:

duch však můj bouřlivý oceán stiší kdys líp!

Vlny zda přehluší v bouřném svém roji

hroudy zvuk v vzpomínkách bijící

na rakev první kdys lásky mojí?

Na moři duše má zůstala.

Srdce mé dávno spí v České zemi.