Navrať se, navrať!

„Navrať se, navrať, holubice bílá,

tajemná růže ze Sionských hor;

hle, ve slzách se ztrácí vlhký zor,

jak po Tobě se duše roztesknila.“

Jak měsíc krásná jde má Paní milá;

jí vstříc zašuměl na Libanu bor,

výš z hvozdu pěli celý ptačí sbor

a v lupenech se rosa rozjiskřila.

V dál stíny prchly a kde dřív se tměly,

jen zlaté prouhy záříce se chvěly

a slunce zvolna z červánků se noří,

květ růží rudých hází v skály, tůně,

jde z aloë a myrrhy bájná vůně,

a srdce štěstím jásá, plane, hoří.