Návrat vesny.

Paprslek pozdní v poupěti se skryl,

to byla moje láska v srdci tvém,

svit zářil na tvém čele jásavém,

to moje rozbouřený soumrak ryl.

Tvá ruka chvěla se jak v jaře květ,

má jako větev, než ji bouře láme,

tvůj touhou rud’, můj žalem bledl ret,

leč celou duší rádi se přec máme.

Mně vesna vrátila se v žití luh

a stolistkou mi ovinula skráň,

v květ pestrý oděla se ňader pláň,

a rosou požehnal jí písní bůh,

zas bujně kvete čela mého týn,

snů mladých vůně zázračná mne léčí,

a těžkou hlavu v tvůj když skloním klín,

i v bouři života jsem ve bezpečí.