Návrat z hor.

Opustilo léto

zasmušilé hory,

uzamkly je mrazy

jako na závory.

Smutně za mnou hledí

z dálky vlhkým zrakem,

jako by mně vyčítaly:

„Jsi též tažným ptákem!“

Nejsem ptákem tažným:

ve svém zimním šatě

vedete si, hory,

přec jen přebohatě:

ale matička má

čeká na své ptáče:

až jí o vás zašvitoří,

radostí zapláče!

Až ji ubezpečí,

nikdy ve jho kleté

že svých šíjí neskloníte,

že ji milujete!

A ta vaše chasa,

v zápalu že svatém

ještě umí dobře točiť

okovaným mlatem!

Jak se rozveselí,

zvláště až jí poví,

že jest ve vás písní

jako listí v křoví.

Ale jenom jedna

že tu zavzní v kůru,

až k vám zvolá odhodlaně:

„Hory, hory, vzhůru!“