NÁVRAT ZE SYLVESTROVSKÉ NOCI.

(Je mu tak smutno, bolestně smutno,

a neví vlastně, proč a zač...

Mlhy jsou v zracích, bolest spí na rtech,

v srdci se chvěje stichlý pláč – –)

Člověk se dostal z víru a tance,

venku ve chladu procítá:

– Uf –! Je to smutek.. tragický smutek,

neměla číš’ být dopita!

Nemělo přejít všechno, co přešlo,

mohl přec dále valčík znít,

a pohár mohl cinkati dále,

daleko ještě nedopit – – –

Škoda je první dětinské lásky,

nevinných, čistých úsměvů,

škoda je prvních stydlivých styků

a prvních sladkých záchvěvů.

Škoda je lásky hebounkých vlásků,

modravých očí, kdy on tich

učil se zvolna milovat, jásat

v hýřivých květů alejích – –

– – A teď jest venku.. Noc už a zima..

všechno již duši dálné je – –

Nevzplanou jitra, nevzkvetou máje,

nerozpučí už aleje...

Máje.. a aleje... Chachachá!!!!