Návrat.

„Poodstup, synu; muž, jenž tamo jde,

je špatně zapsán nahoře.

Okamžik, synu. Posečkáme zde.

– – Neznal se k pravé pokoře.

Čas bouřlivý a nejistý to byl,

je jeho příběh nějak zmotaný,

Můj synáčku, jen hlavu svoji schyl:

kde soudí vrchnost, nesuď poddaný.

Já před léty ho znával jedenkrát,

však bude líp, když pozapomenu.

Nechodí nikdo na besedu rád

s internovaným v Brixenu.

Je bledý, chor; zrak příliš ostrý dřív

je zakalený nemocí.

Buď hříšníkovi Pánbů milostiv

a císaři spěj k pomoci!“