Návrat.

Od lesíka po vršině

Kráčí švárný mládenec;

Zrak jeho dlí na krajině,

Jakoby byl cizinec.

Nehledí sem tam po šířce

K dalekému obzoru,

Hledí přímo dolů k vísce,

K sadům líp a javorů.

Hledí a zrak jeho zplane,

Líce div mu neshoří;

Tu najednou stát zůstane

A sám k sobě hovoří:

„Posud tam ty husté lípy

I javory zůstaly,

Kde do mne ty první šípy

Oči její metaly.

A ta říčka jasnotoká,

Slibů jejích svědkyně,

Hrčí dosavad zhluboka

V té růžové křovině.

Žádná změna na chaloupce,

Všecko jak to bývalo,

Když se moje mladé srdce

Před lety s ní kochalo.

Ó milenko! mnoho roků

Vlasti své jsem věnoval,

Šavlici jsem připial k boku,

Když se zlý host do ní dral.

Odehnáno jest neštěstí

Od těch vlastenských luhů:

Nyní s míru ratolestí

Vracím se zas ku pluhu.

Pro vlast drahou, co syn zdárný,

Udatně jsem bojoval:

V srdci ale jinoch švárný

Věrnost jsem ti zachoval.

Ó milenko! nyní žádám

Od tvé lásky odměny,

A otázku ti předkládám:

Zůstala jsi bez změny?“

„„Bez změny jsem, můj miláčku,

Bez změny jsem zůstala,

Po celý čas, můj vojáčku,

V srdci jsem tě chovala.

V srdci nosím jenom tebe

Po ten celý dlouhý čas:

Nyní blahoslavím nebe,

Že’s miláčku tady zas.““

Tak mu náhle od lesíčku

Děvče milé odvětí,

Nesouc jahody v košíčku

Do náručí mu vletí.

Vane větřík z nezabudky, –

Obapolné vítání;

Slaďoučké jsou ty jahůdky –

Obapolné líbání.