Návrat.

Jeseně půlnoc měsíčná,

v nebe jak nasel by hvězd,

do dálky zírám; na cestách

jakých to lidiček sjezd?

Podivné jejich vzezření,

přerůzný, pestrý jich kroj,

jedni ve zlatých kočárech,

druzí se vznáší jak roj.

Králové lící vrásčitých,

královny líbezných vnad,

starcové, babky o berlích,

hudci a tuláci z lad.

Děvčátka v řízách bělostných,

v hedbáví paniců směs

na velkých jede motýlech;

jaký to mumraj a ples?

Spěchají z háje úvalem;

měsíce hebounká zář

metá jim stříbro na cestu,

svítí jim na šat i tvář.

Na skráních září kadeře,

na čele vznešený klid;

kam se to všecko ubírá?

odkud as drobný ten lid?

Tiše již, tuším zázraky,

tajemně v nitru jsem jat:

to se nám vrací pohádky

do teplých vesnických chat.