NÁVRAT

Žár padl v ulice a v začernalé domy,

mé srdce umdleno plát v ňadrech ustalo mi –

pojď, půjdem na pár dní v to hnízdo Pošumaví,

kde lidé rozšafní se nudným klepem baví

a pivo zteplalé a řeči mají fádní,

jsou hbití k pomluvám a ke vzletu jsou chladní,

jsou šťastni úplně, když v létě žízeň zhasí,

a mluví o žních jen a mluví o počasí,

dál jistě nevidí než na věž kostela –

a v tom svém šosáctví si stačí docela.