Návrat.

Má duše po čase vždy vrací se zas k Tobě, Pane,

jak holubice v archu Noemovu.

Létala nad povrchem Země, hledajíc dnem i nocí

příhodné místo pro umdlená křídla.

A dni se zatměly, noci zas rozšeřily...

kam hlédla, hukot Bídy vln se valil zemským Údolím,

i zželela se ubohé ta marná, nekonečná cesta

a do Tvé archy, Pane můj, se vrací znova v pokoře...