NÁVRAT

Ben nepřivez’ si domů nic než starou harmoniku,

ač obeplul a viděl skoro celý svět –!

Kde kdo se podivnému diví námořníku,

rodiče hlavou kroutí, milá v koutku pláče,

jen Ben je klidný nějak – sestár’ na pohled...

Ben nepřivez’ si domů nic než starou harmoniku,

ač starý otec loni ledaco si přál –

na všechno zapomněl syn v krajích při rovníku,

nic matce nedones’, ni milé škeblí šňůru,

a přec do dveří vešel jak sám admirál –!

Ben nepřivez’ si domů nic než starou harmoniku,

a přece hrdě chodí celou dědinou!

Do krčmy nejde však a jen po starém zvyku

jde k strážci majáku a tam si vykládají

a šťastnější jsou spolu každou hodinou...

Ben nepřivez’ si domů nic než starou harmoniku,

a přece úsměv září jeho na líci –

v písničkách není dnes už stopy po mladíku,

muž čouhá z Bena, tak že strážce jistě

ho pozná na břehu i mezi tisíci...

Ben nepřivez’ si domů nic než starou harmoniku

a proto miluje ho tolik srdce mé!

Nač nosit dárky domů pro slovíčka díků –

svět strnul v nás a s jeho krásou v hlavě

kamkoliv na zemi a chlapi dojdeme!