Návrat.

Známými ulicemi kočár hrčí

a známé míhají se postavy – – –

Ty řady domů – – kterak teskně trčí,

jak s bázní člověk jen je pozdraví!

Do šedi zimního dne vše se krčí

tak bez krve – – A plna únavy,

jak sbitý pes, jenž ani nezavrčí,

má Praha choulí se v den mlhavý.

A zřím juž napřed v mlze soumraku

ty pohledy, jež lepí na člověka

dav, jenž se o cnosť jen a břich svůj leká,

lidiček konvence a hlupáků;

zřím úsměchy i povržlivé tváře – – –

Jen v jejím oku je dnes více záře.